Petr Ritter: Mimo záznam
„Mimo záznam“ je mrazivá psychologická novela o zločinu a zneužívání moci. V jejím středu stojí Marian Korbel první muž státu, egoistický kariérista uvyklý v honbě za úspěchem spáchat třeba i skrytý zločin, včetně vraždy. Je platnými zákony nepostižitelný. Jeho vina existuje pouze – mimo záznam. Za takové situace musí jednat mimo záznam i Gil, vrah, který se rozhodne Korbela dostihnout a spravedlivě na něm vykonat absolutní trest. V logice takto rozehrané partie pak ani následný soud nemůže probíhat v jednací síni oficiální justice, ale v soudním procesu – mimo záznam. Pravidla v něm nestanoví zákony, ale čirá, nemilosrdná spravedlnost.
Jádrem příběhu není odhalování technologie zločinu ani závěrečné uspokojení nad jeho porážkou, ale jemná psychologická kresba zla, viny a odpovědnosti. Veskrze vážné vyprávění je kořeněné někdy až sarkastickým humorem mířícím k pravdě groteskním výsměchem a sebeironií. Knihu „Mimo záznam“ je třeba číst tak, jak je napsaná, jako milosrdně zkarikovanou nadsázku. Připustit si, že odráží realitu (což odráží), byla by nesnesitelná.
| Kategorie: | Poezie a próza |
|---|
O autorovi
Petr Ritter vstoupil do literatury spolu se svým spoluautorem a advokátním společníkem Zdeňkem Šťastným románem Advokát ex offo, který se bezprostředně do jeho vydání podobně jako značná část jeho dalších děl dočkal televizní dramatizace. Výrazné příběhy a dialogičnost jeho tvorby k dramatickému zpracování přímo vybízejí. Podle jeho románu s námětem trestu smrti se v současné době natáčí film s názvem Hrdelní proces.
Tvorba Petra Rittera je poznamenána jeho profesí advokáta, a byť se děj jeho příběhů mnohdy odehrává i v jiných než právnických kulisách, vždy, stejně jako v poslední devatenácté knize Mimo záznam, v ní rezonuje autorova skepse k existenci skutečné spravedlnosti a k možnosti dosáhnout jí prostřednictvím oficiálního práva. Typickým znakem jeho tvorby je přes mnohdy až sarkastický humor jeho schopnost vcítění se do osobností a prožitků svých postav podle jejich věku, zralosti a životních zkušeností.
V roce 2020 vstoupil také díky své literární činnosti spolu se Zdeňkem Šťastným do Právnické síně slávy.
Ukázka
Potil se. Na okamžik přitiskl čelo ke studené zdi, ale jen si tím ještě víc uvědomil, že nesmí selhat. Už teď jsem vrahem, opakoval si znovu jednoduchou a zároveň těžko uvěřitelnou myšlenku. Ta věc není závislá na výsledku, ale na pevnosti rozhodnutí. Věděl, že nezaváhá, necouvne. Jestli ho rozechvívalo rozčílení, nebylo to ze strachu z následků, ale z obav, že se dopustí nějaké hloupé chyby. Prsty před sebou opatrně ohmatával rohy stěn, zárubně dveří, míjené kusy nábytku, mazlil se s každou další klikou, než ji pomalu, velmi pomalu stiskl. Pád vázičky, přehlédnutí sošky, nebo vrznutí pantů dveří mohly všechno zhatit. S uspokojením minul sofa s opěradly vytrčenými do stran. Představil si zvuk hrknutí jeho dřevěných nohou po dlažbě. Že se mu na poslední chvíli o pár centimetrů vyhnul, přijal jako šťastný příslib do příštích minut.
Najednou je to snadné. Jakoby byl k dnešní noci předurčený. Nevěřil na osud, ale proč takovou myšlenku odhánět? Ne, nepotřebuje ji, okřikl se v duchu. Nepotřebuje žádné ujištění odněkud shůry. Jeho rozhodnutí vězí v něm. V jistotě spravedlnosti. V energii z nenávisti. V síle chtění, díky níž došel až k dokonalosti příprav.